Horní menu

Rotava

Obec vznikla v polovině 19. století spojením několika historických sídel na jindřichovickém a kraslickém panství. V bývalé osadě Rhodaw ležící na stejnojmenném potoce (dnes Rotavském) byl již v r. 1552 provozován hamr na zpracování železa. Ze Rhodaw se později vyvinula sídelní jednotka Rotava, známá spíše jako dolní Rotava. Je tradičním průmyslovým srdcem Rotavy, na němž vždy závisel osud železářské obce.

Bývalá ves Winckelaw, založená kolem zemědělského dvorce před r. 1560, se stala zárodkem sídelní jednotky horní Rotava. Ta je nyní správním a obytným střediskem, kde nachází domov většina ze 3500 obyvatel Rotavy.

Rotava vznikla kolem dolů a hamrů na železnou rudu zmiňovaných od roku 1543. Území Rotavy bylo do r. 1628 majetkem rodiny Šliků a následně po dobu 250 let rodiny Nosticů. Spojení Rotavy s okolním světem bylo v počátcích obce velmi obtížné a těžko představitelné. Později však přes Rotavu vedla hlavní dálková cesta spojující Erfurt a Plavno s Prahou.

Od 17. století se stala významným střediskem železářství. Rotava patřila mezi první místa v Evropě, kde byl uplatněn vynález pocínování plechu.

Značný rozvoj Rotavy přineslo zřízení válcovny na tyčové železo v r. 1861. V r. 1880 byla otevřena nová válcovna na plech a v r. 1889 nová ocelárna s martinskou pecí. K dalšímu rozvoji výroby přispěla i první světová válka. Rotavské železárny byly v té době jedinou továrnou v Rakousku-Uhersku, kde se vyráběly plechy na konzervy.

Akciová společnost Železárny Rotava - Nejdek, založená roku 1909, se výrobou téměř 100.000 tun železa ročně a moderní válcovnu plechu stala jedním z klíčových podniků Rakouska-Uherska. Uzavření železáren za hospodářské krize 1931 vyvolalo rekordní míru nezaměstnanosti v ČSR a ostré nepokoje, které líčí kniha A. Grosse „Rotavské tragédie“ a film M. Friče „Zocelení“.

Na území Rotavy probíhala od 16. do 20. století čilá hornická činnost (železnorudné doly, rýžoviště a doly na zlato a wolframovou rudu, lomy na erlán, žulu a čedič).

Ve 20. letech tohoto století byla Rotava elektrifikována a byl dán do provozu vodovod o délce přes 15 km, otevřeny další školy včetně školy mateřské. V r. 1925 byl dostavěn místní kostel. Ve II. světové válce se Rotava stala důležitým střediskem zbrojní výroby.

V průběhu 20. století byla v horní Rotavě stavěna sídliště ve dvacetiletém rytmu: Sídliště Haar (řady rodinných domků z 20. let), Nová Plzeň (dvojdomky ze 40. let), Sídliště (panelové domy ze 60. a 80. let).

Po II. světové válce převzaly místní továrny velké Škodovy závody Plzeň a nastává další období rozvoje obce. Staví se velké sídliště pro zaměstnance včetně občanské vybavenosti. V roce 1965 je obec Rotava povýšena na město. To se již píše novodobá historie města.

Po roce 1965 nastává rozvoj města. Dostavěno je sídliště s občanskou vybaveností - 4 mateřské školy, 2 základní školy, 1 zvláštní škola, 1 OU, později učňovské středisko (zaniká v roce 1983). Občané mají k dispozici 14 různých prodejen. Ve městě pracují 2 obvodní lékaři, 1 dětský lékař a 1 zubní lékař, 1x týdně dojíždí gynekolog. Pro volný čas je k dispozici fotbalové hřiště, volejbalové kurty, tenisový areál, přírodní plocha na koupání, školní víceúčelové hřiště s umělým povrchem.
Rozvíjí se průmysl - ve městě působí závod Škoda (výroba gumolisů), Textilana, MOBH, Kamenolom, Pila. Po roce 1989 nastává jednak rozvoj soukromého podnikání, ale také úbytek závodů a tím i pracovních příležitostí. Ve městě v tomto období byl vystavěn nový městský úřad, velice se zlepšilo životní prostředí. V současné době žije v Rotavě 3400 obyvatel.

K Rotavě je připojena převážně zemědělská a rekreační osada Smolná (dříve Pechbach, nejstarší zmínka 1602) a bývalá osada Anenské Údolí (Annathal, dnes vyhledávaný houbařský ráj kolem Benešovy pily a železniční stanice).

Počátky plánovitého vyučování školou nacházíme již v 17. století. Do roku 1945 se vystřídalo v Rotavě na 50 učitelů a ředitelů. V roce 1887 byla zahájena stavba první školy, která přestavbou v roce 1913 získala 8 učeben. V roce 1923 byla otevřena 2. budova pro měšťanku. Ve školním roce 1938/39 navštěvovalo školu 264 žáků. Během 2. světové války nebyla školní kronika vedena.

1. 9. 1945 byla v dolní Rotavě otevřena první česká škola. Do jejího uzavření v roce 1991 se v ní vystřídalo 7 ředitelů, 171 učitelů, 20 školníků, téměř 100 uklízeček a kuchařek.
V roce 1967 byla otevřena II. ZŠ v horní Rotavě.